Nevhodné povrchové úpravy pro dřevo v exteriéru

Nevhodné povrchové úpravy pro dřevo v exteriéru

Dřevo je fantastický přírodní materiál. Pokud ale není vhodně a dostatečně ošetřeno, podléhá snadno zkáze. K tomu se používá mnoho druhů barev - lazur. Každá má ale své přednosti i úskalí. Nejhorší, co můžete pro dřevo v exteriéru udělat je povrchová úprava tlustovrstvými (někdy také silnovrstvými) lazurami. To platí pro veškeré dřevěné zahradní dekorace.

Silnovrstvé lazury

Silnovrstvé vodou ředitelné lazury se v oblasti povrchových úprav dřevěných výrobků určených do venkovního prostředí staly u nás v posledních letech velkým hitem. Dokončuje se jimi okna, vchodové dveře, balkony, dřevěný zahradní nábytek, lavičky, zahradní domky, pergoly, ploty...

Svoji popularitu získaly velmi pěkným a atraktivním vzhledem (viz obrázek), snadnou aplikací (výrobci stačí aplikovat jen jeden nástřik) a také možná "kvalitní" reklamou. (klamavou). Jsou nám vnucovány argumenty typu: trvalá elastičnost, vysoká pevnost, odolnost proti vodě atd.. V reklamě se ale nedozvíme, že právě tyto argumenty mohou mít pro dřevo v exteriéru za určitých podmínek naprosto destruktivní dopad.

Problém je v souvislé a neprodyšné vrstvě laku, která vytváří bariéru pro vnější vlhkost - to se může zdát jako výhoda. V případě, že se ale vlhkost do dřeva nějakým způsobem dostane (a věřte, že dostane - například drobnými prasklinkami, které na slunci ve dřevu vzniknou), tak ta samá vrstva "nepustí" nahromaděnou vlhkost zpátky ven. Ta zůstane ve dřevě a postará se o vznik plísně a hniloby. Celým takovým procesem se životnost dřeva paradoxně výrazně zkrátí. Takové výrobky vypadají hezky cca max 2 roky. V některých případech takto ošetřené dřevo nevydrží ani jeden rok. Dokazuje to mnoho příkladů z praxe. Viz obrázky.

Čím je vrstva lazury silnější, tím pro dřevo hůře.

Vrchní lazury a laky mají za úkol jednak vytvořit konečný estetický efekt, jednak chránit dřevo před působením vody a podle obsahu barevného pigmentu také vytvářet filtr proti UV záření. Co se týká tloušťky vrstvy, obecně u silnovrstvých lazur platí, že čím je vrchní lazura tlustší, tím nižší je její propustnost pro vlhkost, a to v obou směrech. Stejného efektu dosáhnete obalením dřevěného zahradního nábytku do strečové folie (o tom více v článku zde) v naivní představě, že tím prodloužíte životnost na zimu neuskladněného nábytku..

Žádná ochrana - lepší ochrana?

Když se o problém povrchových úprav dřeva začneme zajímat hlouběji a když zjistíme, že v mnoha oblastech světa ( i u nás) přežily dřevěné stavby bez chemické ochrany 50 - 100 let, musíme dojít k závěru: Žádná ochrana dřeva je lepší než špatná ochrana.

Kostrukce dřevěných výrobků

V každém případě je třeba u staveb a výrobků tohoto typu trochu přemýšlet a vždy zvolit takovou konstrukci, aby voda nemohla vtékat do spojů, aby se v zimě na problematických místech voda zdržovala co nejkratší chvíli, aby dřevo nikdy nebylo spojeno s vlhkou zemí. Pokud je konstrukce nevhodně navržena, nevydrží žádná ochrana.

Nejdůležitější je základní napouštědlo

Když už se rozhodneme pro nějakou povrchovou úpravu, nejdůležitější je základní nátěr - napouštědlo. Na tom se nevyplatí šetřit. Napouštědlo musí tvořit kvalitní ochranu proti plísním, houbám a hnilobě. Čím hlouběji se napouštědlo do dřeva dostane, tím lépe. Proto je lépe použít tlakovou, vakuovou impregnaci. Jako materiál jsou nejlépe hodnoceny syntetická napouštědla s obsahem pigmentu, který zabrání dostat se UV paprskům až k podkladu. Na použití základního napouštědla se svorně shodují všichni výrobci a dodavatelé nátěrových hmot. Na tom, jakou zvolit následnou povrchovou úpravu už existuje mnoho různých názorů. Jedno je ale jisté:

Dřevo "dýchá"

Dřevo je přírodní porézní materiál, který "dýchá". Tzn., že z okolního vzduchu střídavě přijímá a opět vydává vlhkost. Tuto vlastnost respektujte a používejte takové povrchové úpravy, které toto umožňují.

Povrchové úpravy v minulosti

Zvýšení odolnosti dřevěných oken a dveří se v minulosti docilovalo jejich ochranou proti působení povětrnostních vlivů díky fermežovým, olejovým nebo syntetickým nátěrovým hmotám a to bez napouštění dřeva fungicidními látkami. Tyto povrchové úpravy měly samozřejmě své nedostatky, jako je dlouhá doba zasychání, praskání a loupání působením povětrnostních vlivů, nutnost odstraňování starého poškozeného nátěru před renovací apod. Nevyskytovaly se ale případy, že by pod nimi dřevo již během životnosti laku shnilo. Díky tomu se se do dnešní doby zachovalo mnoho dosud funkčních výrobků, jejichž stáří mnohdy převyšuje dobu 100 let.