Postel je dnes byznys. Lidé na ní vykonávají ty nejpříjemnější činnosti - ať už mluvíme o spánku, relaxaci, intimitách, četbě, a v některých případech také “stolování”. To, že je postel prostorem pro tolik oblíbených činností, si velmi dobře uvědomují obchodníci. V důsledku jejich zájmu si dnes můžeme pořídit do postele téměř cokoli (potažmo téměř kohokoli). Jak to ale bylo v minulosti? Zajímá Vás, jak si stlali naši předkové?
Začneme pěkně od podlahy. Dříve postel neznamenala komfort, matrace a polštářky. Naši předkové měli svého času jiné starosti, a tak lože začínaly jenom jako hromádky slámy, suché trávy, u vzdálenějších krajanů palmové listy. Podle pramenů byl od pravěku až do středověku také zcela odlišný spánkový cyklus - lidé nespali v jednom tahu, jak jsme dnes zvyklí, nýbrž rozdělovali svůj odpočinek do dvou, 3-5 hodin dlouhých fází. Mezi nimi byla takzvaná interfáze, ve které lidé většinou relaxovali, odpočívali, nebo se věnovali nějakým kreativním činnostem. Později, s rozvojem kultury byla interfáze časem pro intimitu, četbu nebo umění.
Ale zpátky do postele. O nějaké matraci si tedy naši předkové mohli nechat jenom zdát. Vzhledem k tomu, že pelechy byly přímo na zemi, se jen hemžily špínou, havětí a hmyzem. Hygiena byla naprosto minimální. Zdvih postele datujeme teprve k rokům 3200 až 2200 před naším letopočtem. Přibližně z této doby pocházejí historická lůžka, která byla objevena ve Skotsku. Ta byla vytvořena z krabic nebo kamenů a pravděpodobně změkčena slámou nebo bavlněnou výplní.
Posuneme-li se trošku na jih, můžeme vidět patrnější skok. Třeba ve starověkém Egyptě jsou samozřejmostí polštáře, honosná nebesa a přikrývky. Postel byla místem k relaxaci, zábavě, stolování i konverzaci. Lůžka faraónů byla prostorná, často kovaná ze vzácných materiálů nebo tesaná z ojedinělých tvrdých dřevin. Samozřejmostí zůstávají zlaté ozdoby a ornamenty, které z královských postelí dělají nevídané a unikátní historické kousky.
Římané posunuli svoje představy o ideálním odpočinku ještě dál. Přišli s prvními matracemi, které byly vystlané peřím, slámou, nebo bavlnou. Samozřejmostí už byl potah matrace, který byl zhotoven z dražších, příjemných látek. Dalo by se říci, že život římské smetánky se dominantně odehrával v horizontální poloze. Běžnou součástí lepší římské domácnosti totiž bylo nejenom klasické lůžko k ležení, ale také extra lože pro dvojice, lože určené ke stolování, lože určené ke studování a čtení, a mimoto také lože pro mrtvé. Jen naokraj, lůžka pro mrtvé byla natolik honosná, že by se na ně nezdráhal natáhnout kdokoli z nás ještě zaživa.
Co se naší oblasti týče, Germánské kmeny začínaly poněkud obdobně. Prvotní lůžka byla při zemi, vystlaná kůžemi nebo slámou. Až se v pozdějších letech začala lůžka zvedat, přišly první matrace a přikrývky. Pro germány bylo samozřejmostí spát jak je Bůh stvořil. Přikrývaly se lněnými dekami a kůžemi ulovené zvěře.
Největší rozmach zaznamenaly postele v době vrcholného středověku, přibližně ve 13. století. Do módy se dostala nebesa, vzácné materiály, přikrývky a velké množství dekorativních polštářů. Konstrukce samotné postele šla mírně do pozadí. Prioritou byly použité materiály, matrace a druhotný sortiment. Hitem se stala závěsná lampička, která zdobila čelo postele. Tento zvyk později přivedl k postelím noční stolky a olejové lampy.
Nutno ovšem podotknout, že královské postele nebyly pro každého. Poddaní nebo chudší měšťané si samozřejmě nemohli vyskakovat a požadovat luxus, pravidlem ovšem zůstávalo, že lůžka byla velice prostorná. Chudší obyvatelé slevili z hedvábí a silonu, na druhou stranu se mohli roztahovat jako králové.
Renezance v moderní Evropě znamenala boom v luxusu a přepychu, minimálně co se spánku týče. Nebylo výjimkou, že lože byla vyzdobená perlami, zlatým předivem a drahými kameny. Královským postelím se dodnes můžeme obdivovat na zámcích a v muzeích. Lože z této doby jsou vyrobena ve stylu a la duchesse, což znamená neobvyklou potěchu pro oči. Nutno ovšem podotknout, že nad některou výzdobou zůstává rozum stát.
Matrace z této doby jsou vystlané bavlnou a lnem, takže o komfort rozhodně není nouze. Mimoto se také do vystýlky přidávali koňské žíně a kokosová vlákna. Samozřejmostí se stává potah matrace, povětšinou z bavlny nebo jiného, podobně odolného materiálu.
V roce 1926 byla vyvinuta první latexová pěna a záhy přišla i myšlenka použít ji do matrací a polštářů. Podle objevitele latexové pěny, Dunlopa, byly výrobky nazývány Dunlopillo a prodávali se výhradně britské královské rodině.
Dál už to šlo ráz naráz - mimo vytvoření vzdušné matrace a vodních postelí také významný vynález takzvané paměťové pěny roku 1970, která se dnes používá na většinu kvalitnějších matrací. Původně se jedná o technologii NASA.
S dvacátým stoletím také přišlo prosazení osmihodinového spánku, který dodnes zůstává velmi diskutovaným tématem. Někteří odborníci se shodují, že vzhledem k době, světlu a dostatku potravin je 8 interval asi nejvhodnější, mnozí specialisti ovšem odporují. Dlouhému jednolitému intervalu připisují za vinu některé poruchy spánku jako insomnii, neschopnost usnout po probuzení, popřípadě náměsíčnost. Kde je pravda se asi snadno nedozvíme. Důležité je vybrat si matraci podle vlastních potřeb a spát tak, abychom byli maximálně odpočatí.